Napsali o nás...

2. července 2025

Zábořský. Pivní. Sudmaraton. Vol. 5

Začneme jedním skotským vtipem. Žebrák na skotské vysočině u dveří domu prosí paní: "Milostivá, celý den jsem nic nepil, mám hroznou žízeň." Ženě se ho zželí: "Ale jistě, chudáčku, vydržte, přinesu vám džbán vody." Žebrák ji ale zastaví: "Já jsem říkal, že mám žízeň, ne že jsem špinavý." (get it?) V tomhle závodě si také nesete sud. Pětilitrový plastový kanystřík s vodou. Asi abyste se mohli v průběhu mýt, nebo co Protože závod se pořádá v půlce července.

Parametry: Trať má délku tří sedmikilometrových koleček v Záboří nad Labem. Na začátku a na konci a mezi koly, která vždy začínají a končí na místním fotbalovém hřišti, se můžete něčeho napít, myšleno piva Těch musíte v týmu před dokončením závodu vypít 20. Jak si je rozvrhnete, je na vás Soutěží dvojice mužů či 2 ženy nahradí 1 muže, takže to znamená možnosti 1 muž a 2 ženy nebo 4 ženy. Samozřejmě povolují i 3 ženy nebo pár muž+žena (většinou manželé). Nikoho do dvojice se mi léta nepodařilo sehnat. Až jsem byl loni osloven Lukáš Hájek … jistě díky svým vynikajícím vytrvaleckým běžeckým schopnostem 

Z Prahy to trvá do Záboří hodinku vlakem s přestupem v Kolíně. 5 minut na přestup a obvyklé pětiminutové zpoždění už na výjezdu z Prahy tomu dává adrenalinovější rozměr Naštěstí se jedná o závod dvojic, tak může jeden přijít na registraci později. Společnou fotku, kdy snad možná i půlka lidí mohla být ještě střízlivá jsem však nestihl, zas tak často v sobotu vlak nejezdí. V hledišti potkávám Martin 'usatecz Sivok (and his crew), co tam už evidentně přenocovali. Má na sobě plášť jako hobiti v Pánovi prstenů, sepnutý elfskou broží (tím zeleným lístkem) jako hobiti, má na řetízku prsten jako hobit Frodo a dýmku jako hobiti. Také má brýle, takže si spousta lidí myslí, že dělá cosplay Harryho Pottera
Týmy startují, jak chtějí, cca po desáté ranní, nejpozději musí vyrazit do asi půl dvanácté dopoledne. Dostanete onen kanystr s vodou, mapku, fotomísta na povinná selfíčka a můžete to roztočit. Nohy do běhu, ale spíš se doporučuje roztočit to u pípy, kde to má na povel Andrea Marie Pacalova .

Rekord závodu činí pod tři hodiny nějakých 2:55 plus minus. Náš namachrovaný plán jsme stanovili na 2:30. Asi bych si i troufal na míň, ale přeci jen, trasa je dlouhá, neznámá, piv není nejmíň. Navíc každou chvíli s různou intenzitou prší Rozdělili jsme si pětipivko a kopli do vrtule. Abychom si o pár metrů později udělali selfíčko u fotomísta. Batoh s barelem táhnu já, Lukáš se jen veze a běží za mnou Teda, nepočítám, že má mobil, fotí povinná selfíčka, kontroluje mapu a trasu, naviguje mě, hlídá tempo, furt má řeči, že mám zvolnit, a každý kilometr hlásí, jak dlouho nám trval Jsme jak Asterix a Obelix – tak snad je jasný, kdo z nás by byl kterej, ne? Ale tak už se jmenoval jiný tým. Názvy typu Udelejmitousty nebo Vyhrajemezasekundu (get it?) už taky byly obsazený. Tak jsme naši sestavu zkomolili dle jiných úžasných pivních závodů na "BMCP / Zručská100". Výhru za nejlepší název týmu nebo masky holt nevyhrajeme, ale my tu závodíme na čas, že jo 

Obuv jsem zvolil silničky. Na asfaltu v obci při tom deštíku jsem za to rád. Na cestě v poli už si to úplně nemyslím. A s hrůzou zjišťuji, že dlouhý úsek v lese se běží na písku a blátě Nějak jsme těch 7 kilometrů prvního kolečka dali, třetí kolečko se poběží po stejné trase. Kopneme tam další pětipivko a běžíme druhý okruh. Ten už totálně vede lesem a po lukách. Obuv jsem teda dost nevychytal 

Zapomněl jsem napsat, že za druhým kilometrem prvního a třetího okruhu dodali takovou past v podobě spolupořadatelů, co mají různá lákadla, aby nás zdrželi. To místečko se nachází v půlce jediného kopečku široko daleko, takže jako vrchař v třetím kole vybíhám napřed a dávám si pár hltů jinačího lákadla, než mě Lukáš dožene Paní "Lakatošové" pak zřejmě na afterpárty oplácím stejnou mincí, zvu na panáka, což spustilo na baru řetězovou reakci (nebo se to připojilo k té probíhající) a ranní stav v peněžence by tomu odpovídal Po vyhrabání se z pískoviště třetího kola máme do cíle na posledním kilometru, pamatuji-li si to dobře, mezičas okolo dvou a čtvrt hodiny, do cíle rovinka a chybí nám pět pivek neboli jedno pětipivko. Dobíháme, dopíjíme, ale už nám to moc nejde. Z plánu na čas pod 2:30 se postupně stává plán na 2:31, pak 2:32.. Na 2:32:49 končíme, v traťovém rekordu, hned na první pokus, dosavadní rekord o víc než 20 minut překonán Při tom poprchávání a deštíku máme trika jak olověnou vestu. Ale stálo to za ten zážitek Fandíme dobíhajícím dalším týmům a tak, nálada tu panuje veskrze skrz na skrz pozitivní v intenzitě, jak my jsme promočení. 

Počasí se umoudří, díky tomu se rozhoduji nevyrážet do Prahy a ráno zpět na vyhlášení. Toto rozhodnutí obnáší nutnost rozbít stan při zapadajícím slunci. Je třeba ho rozbít tak a ne jinak, aby byl řádně rozbitý. Dřív, než budu rozbitý já S nastupující večerní afterparty a hlavně díky faktu, že jsem nakonec spal pod střechou onoho stanu, můžu říct, že rozbíjení dopadlo ve správném pořadí Ano, to můžu říct, ale nerozebíral bych to – tj. krátké kolíky v mokré půdě mě stály dost nervů, ale využil jsem svou denní slovní zásobu introverta. Zásobu sprostých slov, přesněji Afterparty se samozřejmě nesla v duchu "What happens in Záboří.." Věděli jste např., že takový ty bodáky na rohlíky, když vám vyrábí párky v rohlíku, jsou rozžhavený? Tak teď to víte. Taky to vím. A moc dobře..

Co se ranního vyhlašování týče, tak jako jo, mimochodem, nakonec jsme vyhráli, drtivě a v traťovém rekordu Ale donutili mě vylézt na podium představované sudy od piva. A to tedy jsem si moc nevěřil, že se udržím.. Lukáš řídil, tak měl afterparty odpovědnější. Ale co já, když jsem vstal krátce před vyhlašováním. K snídani byly zbytky rautíku z noci, bohužel, pivo došlo. Než jsem šel okolo, to najednou hned bylo naraženo Jen nevím, od čeho mám ten puchýř na prstě a proč chodím obloukem okolo těch bodáků na párky v rohlíku? Cesta zpět do Prahy. Ehm, splněno, check.

Petr Eliáš
vítěz ročníku 2025